Postesknutí
👉 Čím víc se vrtám v učivu a didaktice, tím víc si říkám, jaké nesmysly často chceme po studentech v dobré víře, že tím zvýšíme kvalitu jejich studia a rozvineme jejich profesní kompetence. Paradoxně ale velmi často děláme pravý opak. V honbě za „kvalitou“ cílíme na ta nejnižší patra Bloomovy taxonomie – vyžadujeme obrovské množství izolovaných faktů na úrovni prostého zapamatování.
‼ Výsledek? Student se v té záplavě topí. Zahlcujeme operační paměť detaily, takže nezbývá kapacita na pochopení celku. A my tomu alibisticky říkáme „všeobecný rozhled“ nebo „nezbytný znalostní základ“. Děje se to napříč předměty: v dějepise, literatuře, hudebce nebo třeba v biologii. Místo abychom učili myslet v souvislostech, testujeme encyklopedická hesla.
👉 S tím souvisí druhý zásadní problém: Velká část pedagogů vlastně nezná cíle své vlastní výuky. Často nedokážeme odpovědět na základní otázky: Proč to vlastně děláme? Proč se učíme zrovna tohle? Jak se to konkrétně odrazí v profesní kariéře nebo v životě studenta? Často učíme ze setrvačnosti. Přitom právě pochopení smyslu a cílů je klíčem k motivaci. A jak víme z psychologie učení – bez vnitřní motivace mozek informace neukládá do dlouhodobé paměti, pouze je krátkodobě „podrží“ do testu.
👉 Tady narážíme na věčný strašák dnešní doby – debatu o „snižování náročnosti vzdělávání“. Kritici často křičí, že studenti hloupnou, ale nikdo z nich pořádně nedefinuje, co to ta náročnost vlastně je. Po generace jsme ji měřili objemem nadrcených dat. To ale není intelektuální náročnost, to je jen paměťový dril.
👉 Skutečná náročnost nespočívá v tom, kolik toho student odříká, ale jak s vědomostmi pracuje.
👉 Vyjmenovat data narození spisovatelů, roky vydání knih nebo latinské názvy bez kontextu jsou typické mrtvé znalosti (jak o nich mluvil A. N. Whitehead). Jsou zbytečné, protože nemají žádný pozitivní vliv na náš život ani na naši budoucnost. Rychle vyprchají a nic po nich nezůstane.
👉 Skutečně náročné – a užitečné – je umět tyto informace analyzovat, hledat mezi nimi vztahy a aplikovat je při řešení problémů.
‼ Pokud chceme studenty připravit na reálný svět, musíme přestat zaměňovat těžké (hodně biflování) za náročné (hluboké myšlení). Méně může být v tomto případě skutečně více – pokud to "méně" znamená méně memorování a více pochopení.
P.S. Pozor, aby mě někdo nechytal za slovo - já chci, aby měli studenti znalosti (a dovednosti a postoje), ale říkám, že je nutné odlišovat, které jsou důležité a zásadní (a zdůvodnit to) od těch, které jsou jen mrtvými informacemi.
Komentovat můžete na mém Facebooku.
