Proč mají větné rozbory ve školách smysl a jak dokáží děti přivést k cizím jazykům, ale třeba také programování

Prohlubování znalostí o zákonitostech spojených se stavbou české věty jsou branou k pochopení nejenom stavby vět v cizích jazycích, ale také k pochopení třeba základů programování (kód je složen z logicky uspořádaných vět (výroků)) a jakýchkoliv dalších logických činností, ve kterých pracujeme s přirozeným či umělým jazykem. A samozřejmě cestou k rozvoji vlastní slovní zásoby a komunikačních kompetencí.

Větné rozbory nejsou pouhými formalismy či látkou, kterou je třeba se naučit zpaměti, u větných rozborů nutně potřebujeme využívat logiku, kreativitu, argumentaci, slovy Bloomovy taxonomie potřebujeme umět porozumět, aplikovat a analyzovat. Ostatně, větné rozbory (ale také tvorba samotných vět v závislosti např. na připravených schématech) obvykle žáky baví. Co je důležité, syntax nezahrnuje pouze rozbory vět, ale také jejich tvorbu, konstrukci.

Číst dál...

Učitelé nebyli před koronavirovou krizí počítačově negramotní. Důvody, proč masově před krizí nepoužívali IT ve výuce, jsou zcela jiné.

Úvodní poznámka: Tento text cílí na základní školy, pokud učíte na středních školách, gymnáziích či VOŠ, předem upozorňuji, že není určen pro vás. Je určen pro běžného učitele základní školy. Díky za pochopení.

V posledních týdnech se stále více v nejrůznějších komentářích a příspěvcích v online prostoru objevují názory, že snad před koronavirovou krizí učitelé byli počítačově (a snad i informačně) negramotní a že snad až koronavirová krize dokázala jejich gramotnost zásadním způsobem zvýšit. Jde o nebezpečnou a nepravdivou iluzi. Drtivá většina učitelů běžné úkony spojené s IT nástroji zvládala i dříve - což mimochodem prokazují i data ČŠI (dále v textu), která odhalují, že velká část učitelů technologie ve své výuce využívala i před koronavirem. Sice ne vždy vhodným a ideálním způsobem, přesto nelze popřít, že učitelé dokázali např. tvořit elektronické materiály pro výuku (DUMy) a pracovat s nimi i před koronavirou krizí, využívat počítače, interaktivní tabule, stejně tak používat různé aplikace, online portály, internetové vyhledávače, ale třeba i školní informační systémy typu Bakaláři apod.

Číst dál...

Máte za sebou mnoho let praxe v základním školství a chcete učit na pedagogické fakultě jako didaktik? Tak se připravte na minimální podprůměrný plat.

V posledních letech se ve veřejném prostoru často diskutuje o kvalitě učitelské přípravy a i já sám nesmyslný systém fungování pedagogických fakult postavený na počtu studentů posledních 10 let soustavně kritizuji. V posledních letech dokonce představitelé MŠMT hojně používají rétoriku, že je do pedagogických fakult masově investováno. Ne, skutečně tomu tak není… v následujícím textu si vysvětlíme, proč…

Číst dál...

Pedagogické fakulty ničí závislost na počtu přijatých uchazečů. Kvalita studia pak roste pomalu.

Jedním ze zásadních problémů, se kterými se potýkají pedagogické fakulty, je jejich závislost na počtu přijatých studentů. Jinými slovy - pedagogické fakulty jsou zaplavovány ohromným počtem uchazečů, o které se stará velmi málo pedagogů. Pro srovnání - poměr pedagogů a studentů institucí vychovávajících pedagogy třeba v takovém Finsku (Faculty of Educational Sciences, University of Helsinky), které nám je často dáváno za vzor,  je 1:6, tedy jeden pedagog má na starosti 6 studentů. Podíváme-li se např. do sousedního Rakouska (University College of Teacher Education Vienna), poměr pedagogů a studentů je 1:7. Mrkneme-li na učitelskou přípravu v sousedním Polsku (University of Warsaw, Faculty of Education), poměr studentů a pedagogů je 1:14.

Číst dál...

Proměny českého školství v době koronavirové: Poučíme se, nebo ne?

Jakými proměnami prošlo české školství v době koronavirové krize? Skutečně došlo ke skokovému přechodu k e-learningu? Co se změnilo a co ne? A co si české školství z krize odneslo a odnese? O tom všem je můj dnešní text.

Číst dál...

Hodnocení dle Metodiky 17+ 2 - Garanti jako neomezení vládci na svém území

V dnešním textu se opět vrátím k hodnocení společensky relevantních výsledků dle Metodiky 17+, na které jsem se zaměřil v předchozím textu. Situace se totiž dále vyvinula a získal jsem posudky, které na první pohled dokazují, jak je hodnocení nezvládnuté. Navíc odhaluje hlubokou neznalost některých garantů, kteří neumí rozlišit základní typy vědeckých výsledků. Stále více se tak odhaluje, že je hodnocení opět fraška a přesun ke společenské kvalitě se nekoná.

Číst dál...