Je na čase zrušit anonymitu sociálních sítí, přispívá razantnímu nárůstu násilí ve společnosti

Sociální sítě jsou dnes neodmyslitelnou součástí našich životů. Každý den na nich komunikujeme, sdílíme své názory a sledujeme dění kolem sebe. Jenže s tím, jak nám umožňují být v kontaktu s ostatními, zároveň dávají prostor i těm, kteří je zneužívají k šíření nenávisti, manipulace a podněcování násilí. Mám pocit, že anonymita na sociálních sítích je jedním z důvodů, proč se lidé/děti chovají agresivněji a bezohledněji, než by si dovolili v reálném neanonymním světě. Vede mimo jiné k tomu, že se násilí stále častěji přesouvá ze světa internetu do světa reálného.

Číst dál...

Možnosti využití generativní umělé inteligence ve výuce českého jazyka a literatury se zaměřením na aktivitu žáků (několik námětů)

Úvodní poznámka: Tento text je součástí delšího článku, který chystám pro časopis Pedagogika a který se věnuje možnostem využívání generativní umělé inteligence tak, aby skutečně podporovala aktivitu žáků, neškodila a byla skutečně užitečná.. V tomto textu pro svůj blog jsem proto vypíchl několik zajímavých aktivit, které se mohou češtinářům hodit. Zcela vypouštím využití AI v práci učitele třeba pro generování příprav do hodin, testů apod. Tak pojďme na to!

Číst dál...

Technologie versus lidskost: Dejme si pozor, ať neztratíme sami sebe!

V době, kdy se technologie staly nedílnou součástí našich životů, se zdá, že jsme se ocitli v pekelně rychlém vlaku, který se řítí vpřed bez možnosti zastavení a my z něj nemůžeme (a nedokážeme) vystoupit. Umělá inteligence, nové aplikace, sociální sítě a chytré telefony s ještě chytřejšími funkcemi nás denně zahlcují a získávají naši pozornost a tedy i náš čas. Pokud bychom si od technologií dali na chvíli pauzu, pak by se nám mohlo zdát, že nám ujedou nejnovější trendy, o kterých se zítra už bude pozdě dozvědět - že propásneme něco důležitého. A začneme velmi rychle prožívat na vlastní kůži syndrom FOMO, fear of missing out, strach z toho, že něco propásneme. A umělá inteligence a její inovativní aplikace tento efekt ještě víc a více zesiluje… a mě to začíná štvát!

Číst dál...

S generativní umělou inteligencí ve škole opatrně, moc prosím (3 příklady použití GenAI)

Generativní AI (GenAI) určitě může být užitečná, ale stejně jako u ostatních digitálních technologií je velmi důležité říci, k čemu ji budeme používat tak, ať to má smysl a pozitivní vliv. Obavy z toho, že AI bude mít negativní vliv na rozvoj kognitivních funkcí lidského mozku, jsou na místě, nicméně relevantní data přirozeně neexistují - AI modely jsou tu příliš krátkou dobu, než aby byl jejich vliv nějak silně měřitelný. Každopádně už teď je třeba přemýšlet o tom, k jakým činnostem AI využijeme a k jakým se nehodí. Pojďme si problém ilustrovat na konkrétních příkladech.

Číst dál...

(Ne)zhloupne lidstvo díky umělé inteligenci?

Umělá inteligence (AI) nám v posledních letech otevřela neuvěřitelné možnosti. Od osobních asistentů, kteří nám pomáhají s denním plánováním, až po pokročilé modely, které zvládnou generovat texty, kreslit obrázky nebo analyzovat obrovská množství dat. Ale jaké jsou dopady této neustálé pomoci na nás samotné? Co když nás AI postupně zbaví schopnosti aktivně přemýšlet a řešit problémy, díky kterým jsme přežili a vyvinuli se jako druh?

Číst dál...

Využití umělé inteligence pro podporu výuky na různých úrovních Bloomovy taxonomie kognitivních cílů

Když jsem se jako student před 20 lety učil v 1. ročníku na vysoké, co to je Bloomova taxonomie kognitivních cílů, bral jsem to jako něco, co je třeba se naučit nazpaměť (lidově “nahrkat” či “našrotit”) a pak ve vhodnou chvíli zapomenout, protože mi to v mé pedagogické praxi k ničemu nebude - stejně jako spousta dalšího “odpadního” učiva. 

Až po letech jsem začal chápat smysl této taxonomie (systému), která může být učitelům z praxe docela prospěšná - umožňuje jim totiž nastavit pro své žáky různé úrovně obtížnosti učiva. Tím pádem může učitel diferencovat své úkoly pro žáky na ty velmi jednoduché, které vyžadují především paměť (uložení, vybavení informace), přes úkoly, které jsou orientovány třeba na aplikaci (musím aplikovat nějaký postup, abych vyřešil problém), až po ty nejvyšší úrovně, které vyžadují syntézu poznatků či dokonce “tvoření něčeho nového”, co vychází z nižších úrovní (třeba nějaký nový vynález, postup, patent apod.). A to vše vícedimenzionálně.

V dnešním textu se podívám na to, zda by nebylo možné využít umělou inteligenci (velké jazykové modely) k tomu, aby podpořila výuku na různých úrovních Bloomovy taxonomie.

Číst dál...