Zachrání experti z praxe české školství? Mnoho z nich žákům spíš ublíží, než aby jim pomohli zlepšit se.

Kategorie: Blog Zveřejněno: pátek 15. prosinec 2023 Napsal Kamil Kopecký Vytisknout E-mail

Debata o českém školství se v posledních letech v souvislosti s novelou zákona o pedagogických pracovnících, kterou jsem komentoval zde, točila kolem toho, zda a jak dokáží nekvalifikovaní experti z praxe zlepšit kvalitu českého školství a nahradit kvalifikované učitele, kterých je však v určitých oborech nedostatek. Z vlastní zkušenosti vidím, že ani náhodou - mnozí z “expertů” neumí učit a jejich dopad na žáky je vyloženě negativní.

Hned na úvod - určitě existují experti z praxe, kteří vstoupili do českého školství a kteří učí výborně. Já však bohužel takové neznám. Naopak znám již několik expertů, kteří po dlouholeté praxi ve veřejném či komerčním sektoru odešli učit třeba na základní či střední školu a kteří sice mají rozsáhlé znalosti, ale téměř žádné didaktické kompetence. To se bohužel odráží v tom, co dělají.

Milý člověk, špatný pedagog

Aby bylo jasno hned na úvod - někteří experti jsou milí a sympatičtí lidé, jejichž úmyslem skutečně není žáky týrat/poškodit, ale něco je naučit. Bohužel tím, jak neumí učit (teoreticky ani prakticky), žáky negativně ovlivňují - třeba tak, že jim nedají vůbec žádné studijní materiály, nedají jim přehled témat, podklady k výuce jsou zcela roztříštěné (často vykopírované z různých internetových stránek), žáky nijak nemotivují, neopakují učivo (nefixují poznatky), jejich výklad je zmatený, nebo si jen tak s žáky bez cíle povídají apod. Žáci jsou hozeni do rozbouřené řeky a musí nějak plavat - ať již samostatně, nebo s podporou rodičů. Promiňte, takoví učitelé jsou skutečně naprd. A to, že byli uznávanými experty na předchozím pracovišti, vůbec neznamená, že jimi budou i ve školství.

Systematizace učiva? Neexistuje

Co někteří experti z praxe v reálné školní praxi nezvládají, je systematizace učiva. Aby byla výuka efektivní, musí být systematická, logická, témata by na sebe měla logicky navazovat, postupovat by se mělo od jednoduššího ke složitějšímu  apod. To nejsou žádné prázdné fráze, to jsou elementární zásady, které pomohou žákům učit se, propojovat si poznatky, opakovat, umět aplikovat danou znalost v praxi apod. Ale když se učíte z obrázků vykradených z internetu (o citacích zdrojů ani nemluvě) naházených do Teams na jednu hromadu, ve kterých se mají žáci sami zorientovat, pak je to zkrátka špatně. Nesystematický učitel = špatný učitel.

Velká část expertů z praxe vůbec nezvládá didaktickou transformaci učiva - tj. že musí učivo přizpůsobit cílové skupině, rozložit ho na “základ” a “pokročilé učivo”, vytvořit z něj systém, podpořit motivaci žáků pro studium daného učiva/oboru, obsah musí být samozřejmě srozumitelný apod. A děje se to v praxi?  A proboha, proč třeba nevyužít hotové materiály na webových stránkách, youtube kanály apod.? Když už to neumím sám, tak přece mohu odkázat na zdroje vytvořené někým jiným, ne?

Využívání pedagogických zásad? Ani náhodou!

Opět musím zopakovat, že mnoho expertů z praxe nezná didaktické zásady. A samozřejmě je neumí využívat v praxi. Už mnohokrát jsem popisoval, proč jsou didaktické zásady důležité a jaký mají v praxi dopad - dokáží radikálně zahýbat motivací žáků, efektivitou učení apod. Představa, že musíme žákům v krátké době do hlav narvat co nejvíce učiva, je naprosto mylná - při přehlcení se toho žáci naučí a zapamatují daleko méně, často nedokáží poznatky funkčně využívat, protože prostě není čas na pořádné procvičení, na diskusi, na ověřování znalostí, na otestování si dané znalosti v praxi - a to vůbec nemluvím o motivaci žáků/studentů. 

Mimochodem, drtivá většina expertů z praxe s vysokou pravděpodobností nikdy v životě neviděla rámcové vzdělávací programy, neví, co by mělo být výstupem předmětů, které učí - prostě fungují zcela nezávisle na systému.

Lepší expert z praxe než žádný učitel?

Velmi často slyším, že lepší je mít ve škole experta z praxe, který rozumí svému oboru, než mít ve škole kvalifikovaného učitele, který má ale jinou aprobaci. No, po zkušenostech z posledních let musím říct, že více záleží na tom, jak kvalitně učitel učí - nikoli na jeho hlubokých znalostech. Samozřejmě v ideálním případě by bylo nejlepší mít kvalifikovaného aprobovaného učitele - ale praxe ukazuje, že je to nereálné. Moje odpověď tedy zní - raději mít ve škole učitele, který umí skvěle učit, ale má menší znalosti, než mít ve škole experta s hlubokými znalosti, který učit neumí. Proč? Protože smyslem vzdělávacího procesu  je motivovat žáky ke vzdělávání, probudit v nich zájem o sebevzdělávání, o daný obor - a naučit je učit se samostatně. Ne do nich nalít své vlastní znalosti a dovednosti, které jsme sbírali celý život.

Nejde vůbec o snižování kvality vzdělávání, ale naopak o zefektivnění vzdělávání a zvýšení kvality - motivovaný žák se rychleji a efektivněji učí. Kvalita nespočívá v tom, jak rozsáhlé učivo se žák naučí, ale jak jej umí využívat, třeba aplikovat na vyšších úrovních Bloomovy taxonomie, proto říkám, že méně je často daleko více.

Kvalita učitelů na ZŠ a SŠ se neměří

Bohužel, v České republice se o kvalitě školství sice hodně mluví, ale vlastně se vůbec neměří - minimálně co se týče kvality učitelů. Kvalitu učitele nelze měřit kvalitou jeho žáků ani úspěšností při přijímačkách, protože v mnoha případech úlohu učitele převzali rodiče, kteří ve volném čase doučují své děti to, co nezvládli učitelé ve škole (podrobně zde), případně jim platí např. doučování či kurzy. Stejně tak běžně neprobíhá evaluace učitelů jejich žáky či rodiči. To by byl zajímavý námět na výzkum - zeptat se rodičů na kvalitu učitelů a na to, jak musí jejich práci suplovat.

Pro srovnání - na vysokých školách je každý pedagog podrobně evaluován a hodnocen - hodnotí ho např. jeho studenti, je sledována jeho zátěž, jeho výkon, jeho VaV aktivity, jeho úspěchy apod. Na základkách a středních plošně a většinově nic takového neprobíhá.

Replikace špatných návyků aneb Učím, jak mě učili

Jeden z velkých problémů, který vidím u učitelů bez kvalifikace (rozumějte bez pedagogické přípravy), je napodobování toho, jak je učili jejich vlastní učitelé. Tj. pokud neví, jak učit, vzpomenou si na svá školní léta a napodobí to, jak učili jejich učitelé. Bohužel při napodobování stylu výuky často přebíráme i špatné návyky či vyloženě pedagogické chyby, což je opět problém. Jeden z největších mýtů spojených s výukou je ten, že kdo má dlouholetou praxi, ten učí dobře. To ale není pravda - mohl 20 let učit zcela špatně, neefektivně, demotivujícím způsobem… jen se ho systém jednoduše nezbavil. Ostatně toto se projevuje v klasickém spojení - my jsme to museli zvládnout, vy to musíte zvládnout také - jako kdyby nikoho nenapadlo výuku proměnit, zlepšit, zkvalitnit, odstranit co nejvíce chyb. Jde o jakousi rezignaci na pozitivní změny, o smíření se se statutem quo, nedělat nic je prostě cesta menšího odporu. Moc prosím všechny, kteří vstupují do školství po praxi mimo školství - nerezignujte, snažte se učit smysluplně a uvědomujte si, co děláte, jaký cíl má vaše práce a jak tohoto cíle dosáhnout. A nebojte se věci měnit k lepšímu.

Čest výjimkám

Aby to nevypadalo, že jsem si vzal na mušku experty z praxe jako celek, určitě existují i tací, kteří jsou skvělí - jen je kolem sebe nevidím (a asi jich nebude mnoho). Těm samozřejmě držím palce! 

Upozornění: Tyto stránky nejsou realizovány pod licencí Creative Commons, pokud chcete přebírat obsah, vždy žádejte o výslovný souhlas!

Zobrazení: 553
Hodnocení článku:
Hodnocení: 5 z 5. Celkem 1 hlasů