Nová vyhláška MŠMT k hodnocení žáků aneb Jak pohřbít reformu školství v několika odstavcích

V těchto dnech spatřila světlo světa dlouho očekávaná vyhláška MŠMT, která měla objasnit, jakým způsobem se v současné problematické době bude postupovat při hodnocení žáků na konci roku. Velká část pedagogů očekávala, že přihláška vyzdvihne úsilí velké části žáků, rodičů a pedagogů, kteří v současnosti napjali maximální úsilí pro to, aby udrželi školství v chodu. Že ocení úsilí tisíců lidí, kteří rozjeli e-learningové vzdělávání, že pochopí, v jaké situaci se ocitlo více než milion dětí a jejich rodičů, a že tím pádem ke složité situaci přihlédne - třeba tak, že žáky nebude  hodnotit, případně budou hodnoceni formativně. Nestalo se tak. Vyhláška totiž doslova pohřbila jak samotné e-learningové vzdělávání, tak i formativní hodnocení. 

Základem hodnocení se podle vyhlášky mají stát známky, které žáci získali v průběhu prvního měsíce pololetí (s týdnem navíc, v závislosti na tom, zda škola měla jarní prázdniny). Pokud tedy vaše dítko získalo třeba trojku, kterou si mohlo v běžném roce bez problému opravit, podle vyhlášky je tato známka základem jeho hodnocení. V praxi tu tak máme situaci, kdy klasifikace za 20 procent výuky má rozhodující vliv při klasifikaci za 100 procent pololetí. Už to to je nesmírně nespravedlivý způsob hodnocení. 

To, co v posledních měsících probíhalo v době karantény, má pouze podpůrnou hodnotu. Slovy vyhlášky - při hodnocení vycházíme podpůrně z podkladů pro hodnocení získaných při vzdělávání na dálku, pokud má pro takové vzdělávání žák podmínky. Tento klíčový odstavec nám tedy říká, že měsíc a půl výuky, ve které se žáci doma s rodiči usilovně vzdělávali a rodič velmi často suploval práci učitele, nemá při hodnocení takovou hodnotu, jako má prezenční vzdělávání ve škole. Slovo podpůrné má podle MŠMT reagovat na rozdílné podmínky žáků pro vzdělávání doma, na druhou stranu však zároveň na rozdílné podmínky vzdělávání, které trvají 4 měsíce, při hodnocení vůbec nemyslí, když legalizuje používání známek za hodnocení dálkové výuky. To je aspoň obrat - toto hodnocení nemá takovou hodnotu jako prezenční výuka, ale známkovat za to můžete... a započítávat do známky taky můžete. A jak velký podíl to na výsledné známce má? No, to je na vás.

Nebezpečí tohoto odstavce je pak schováno v detailu - vyhláška zároveň umožnila děti za distanční vzdělávání hodnotit špatnými známkami, třeba pětkami. Nepřišel jsi do webové konference? Pětka. Neodevzdal včas úkol? Pětka. Nezvládl jsi zkoušení po webkameře nebo online test? Pětka. Do této chvíle toto nebylo možné, protože hodnocení za distanční formy bylo jednoduše nelegální - neodpovídalo ani školnímu řádu, ani školskému zákonu. Vyhláška toto legalizovala a zásadním způsobem posílila moc veškerých fanatických známkovačů. A nebuďme naivní, že se za distanční hodnocení dávají jen motivační jedničky, znám minimálně tucet pedagogů, kteří dávají natvrdo pětky - do svých notýsku jako tzv. podklady pro hodnocení. 

Tvůrci vyhlášky ve své metodice doporučují formativní hodnocení. Stejně tak po dobu karantény na webu MŠMT doporučovali po celou dobu nepoužívat známky jako formu nátlaku. Ale proboha, doporučení není vůbec závazné! Doporučení si učitelé velmi často překládají jako NEMUSÍM. Navíc v drtivé většině případů si nikdo metodická doporučení nečte, jsou plna vzletných obratů, které však nemají vůbec žádnou právní hodnotu. Takže papa slovní hodnocení, papa formativní hodnocení, proč se patlat s něčím tak časově náročným, když můžu nahodit známku - kterou odněkud můžu vyčarovat, třeba z předchozího pololetí, nebo si ji vytáhnu z únorových výsledků.

Přestože měla vyhláška uvolnit ředitelům ruce, které měli spoutány právními normami, zároveň rozbourala veškeré bariéry a mantinely, ve kterých se učitelé pohybovali. Vyhláška neumožnila jediný skutečně spravedlivý způsob hodnocení, což je toto pololetí prostě z důvodu krize NEHODNOTIT. Naopak posílila nespravedlivé způsoby hodnocení, které naprosto neodpovídají existující situaci. A když už něco hodnotit, tak jedině formativně, známkování v době, když ¾ známek vzniká doma, je nespravedlivé.

Systém povinné školní výuky na základní škole je postaven na prezenčním denním vzdělávání, ve kterém dítě dochází do školy, kde ho učí učitelé. V současnosti však toto neexistuje, děti se vzdělávají doma, studují samostatně, velmi často se svými rodiči, s pedagogy pak komunikují dle možností - třeba přes videokonference, svůj čas si organizují samostatně. Toto všechno jsou naprosto nestandardní podmínky. A logicky pak nemůžeme v takto nastavených podmínkách dítě hodnotit - nevíme, zda hodnotíme dítě, nebo jeho rodiče, nevíme, zda dítě nepracuje třeba s prarodiči, kteří nemají energii na to se pravidelně s dítětem učit, co když pak oba rodiče dítěte musí pracovat a nemohou se dítěti věnovat? A co když má dítě prostě depresi ze všech těch negativních zpráv o počtech napadených a mrtvých, které na něj média chrlí? A nebo se prostě fláká, protože doma nemá rodiče? To všechno jsou proměnné, které nedokáže učitel absolutně posoudit. 

Upřímně, vyhláška mě zklamala - celou dobu jsem (naivně) věřil, že MŠMT chce skutečně vzdělávání zlepšit - nachystalo velké množství zdrojů, jejich web byl smysluplný, rady pro vzdělávání rozumné. Mile mě překvapilo i pojetí formativního hodnocení, které MŠMT doporučovalo. To vše vypadalo hezky inspirativně, inovativně, konečně byla šance zbavit se fascinace známkováním, testováním, mohlo dojít k razantní změně vzdělávání k lepšímu. Ale vyhláška opět ukázala, jaký je rozdíl mezi sliby a doporučeními... a něčím, co je skutečně závazné a má zásadní dopad na vzdělávací soustavu. MŠMT se veškeré odpovědnosti zbavilo a hodilo je na bedra ředitelů škol. Za mě promarněná příležitost.

• Předchozí
• Následující