Rady pro učitele, kteří neumí učit (a chtěli by to změnit)

Ne každý, kdo se postaví před tabuli, je automaticky dobrý učitel. A není to otázka charismatu, ale pedagogického řemesla. Učit se dá dobře, špatně, nebo vůbec. A bohužel – i dnes potkáváme příliš mnoho těch, kteří učí špatně, aniž by si to uvědomovali. Pokud tedy patříte mezi učitele, kteří mají odvahu přiznat si, že by chtěli učit lépe, pak čtěte dál.

A. Dodržujte didaktické zásady. Opravdu.

Základy dobré výuky položil už Jan Amos Komenský – přiměřenost, systematičnost, návaznost, názornost. Tyto principy nestárnou. Když učitel „valí“ učivo, kterému nerozumí ani on sám, a očekává, že mu ho žáci nějak pochopí, nedělá svou práci dobře. Učivo musí být přiměřené věku a schopnostem žáků/studentů, jasně strukturované a navazující na to, co už znají. Jinak se jim v hlavě vytvoří jen informační chaos.

B. Učivo je třeba vysvětlovat, ne ho číst z učebnice či poznámek

Zásadní chybou, kterou stále vídáme, je tzv. výuka předčítáním. Učitel čte z učebnice, případně nechá číst žáky, a tím to hasne. Jenže takto se neučí – takto se nudí. Skutečná výuka znamená převést odborný obsah do podoby, které žáci porozumí. Tento proces se jmenuje didaktická transformace. A bez ní to nejde. Pokud učitel není schopen „přeložit“ odborný text do jazyka svých žáků, pak je jeho výklad zbytečný.

C. Testování není výuka

Další mýtus: „Otestuju je, a oni to budou umět.“ Ne. Nejprve je musíte naučit. A pak s nimi látku procvičovat. Znovu a znovu. Procvičování totiž není ztráta času – je to jediný způsob, jak dostat učivo z krátkodobé paměti do té dlouhodobé. Žáci se učí opakováním, řešením úloh, aplikací naučeného. Test je až poslední krok – ověření toho, co už by měli umět. Ne prostředek, jak je to „naučit“.

A teď důležité pravidlo, které by si měl zapamatovat každý učitel:
Kdo jen přednáší, nevysvětluje a neprocvičuje, není dobrý učitel.
Takový učitel pouze „odkládá“ informace před žáky, ale nedává jim šanci si je osvojit. A to opravdu nestačí.

D. Reagujte na žáky. Učíte pro ně, ne pro sebe

Dobrý učitel sleduje, jak žáci reagují. Všímá si, když něčemu nerozumí. A místo toho, aby pokračoval dál s tím, že „to přece říkal“, raději zastaví a vysvětlí to znovu – jinak. Přinese pomůcku, změní příklad, zjednoduší postup. Hledá cestu, jak to žákům přiblížit. A má trpělivost.

Trpělivost je možná ta nejpodceňovanější pedagogická dovednost. Ne každý ji má – ale kdo ji nemá vůbec, ten by podle mého názoru neměl stát před žáky. Výuka je proces, který není lineární. Nejde jen „odříkat učivo a jít dál“. Je to práce s lidmi, kteří mají různé potřeby, různé tempo, různé schopnosti.

E. Učitel není jediným zdrojem informací

Doba se změnila. Učitel už dávno není jediným nositelem vědomostí – a neměl by se jím ani snažit být. Informace jsou dostupné na internetu – od odborných článků až po didakticky zpracovaná videa, výukové platformy nebo pracovní listy. Smyslem moderní výuky není „sdělovat fakta“, ale učit žáky s informacemi pracovat, rozumět jim, ověřovat je, kriticky je zhodnotit. Učitel je dnes spíš průvodcem, ne zprostředkovatelem každé informace. A čím dříve si to uvědomí, tím dříve začne výuku stavět na aktivní činnosti žáků – ne jen na své vlastní mluvené produkci.

F. Řekněte žákům, proč se to učí

Jednoduchá, ale zásadní věc: vždy vysvětlujte cíl výuky. Žáci mají vědět, co se budou učit, proč je to důležité a kde to mohou v životě použít. Pokud jim ukážete smysl, motivace roste, učení dává větší smysl – a paradoxně si i látku lépe a rychleji zapamatují.

A nezapomínejme: každý žák se učí jinak. Někdo potřebuje vizuální oporu, jiný si to musí říct nahlas, další se učí pohybem, někdo zase psaním poznámek. Proto bychom měli výuku koncipovat tak, aby nabízela různorodé přístupy – a žákům umožnila najít si tu cestu, která jim vyhovuje nejvíce.

(Obrázek vytvořil Nano Banana)

G. Reflektujte svou výuku – a dejte prostor i žákům

Učitel by se neměl ptát jen: „Co jsem dnes odučil?“ ale hlavně: „Jak to žáci pochopili?“ Reflektovat výuku znamená přemýšlet nad tím, co fungovalo, co ne, co bylo srozumitelné a co žáky zmátlo. A nebojte se do toho zahrnout i samotné žáky. Ptejte se jich, co jim pomohlo, co jim naopak dělalo potíže. Jejich zpětná vazba je cennější než sebelepší příprava.

Důležité je vytvořit takové prostředí, kde se žáci nebojí ptát, i když si nejsou jistí. Nikdy se jim nevysmívejte, že něco nevědí. Naopak – podporujte jejich aktivitu, oceňujte snahu, ať už je výsledek jakýkoli. Jen tak si vytvoří důvěru – a výuka bude živá, otevřená a skutečně efektivní.

H. Nedivme se otráveným žákům, když učíme otravným způsobem

Pokud je výuka nesrozumitelná, chaotická, bez cíle, bez vysvětlení, bez procvičení – nemůžeme se divit, že žáci nemají motivaci. Když jim jen čteme učebnici, testujeme místo procvičování, neodpovídáme na jejich otázky, nedáváme jim smysl toho, co děláme – učíme špatně. A výsledek? Otrávení žáci, kteří sedí pasivně, nebaví je to a nic si z výuky neodnášejí. Ne proto, že by byli líní nebo neschopní. Ale proto, že jsme jim výuku nepřizpůsobili tak, aby jim dávala smysl.

Líbíl se vám tento text? Tak mi kupte kafe!

• Následující